1Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky 2a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. 3Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje‘ a hned je pošle.“ 4To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka:
5„Povězte Dceři sionské:
Hle, tvůj král přichází k tobě,
mírný, sedící na oslu,
na oslíku, osličím hříbátku.“
6Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal. 7Přivedli oslici s oslátkem, položili na ně pláště a posadili ho na ně. 8Veliký zástup pak prostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu. 9Zástupy, které šly zepředu i zezadu, volaly:
„Hosana, Synu Davidův!“
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“
„Hosana na výsostech!“
10Když vjížděl do Jeruzaléma, ve městě zavládlo vzrušení. Všichni se ptali: „Kdo to je?“
11„Ježíš,“ odpovídaly zástupy, „ten prorok z galilejského Nazaretu!“
Bratři a sestry,
od dob prvotní církve se křesťané zamýšlejí nad tímto textem právě na Květnou neděli, tedy týden před Velikonocemi. Ježíš je opět na cestě. Přichází do Jeruzaléma, aby v něm naplnil Boží dílo spásy, aby tu byl ukřižován a aby vstal z mrtvých. V pozadí tohoto textu zaznívá už slavná zvěst Velikonoc.
U tohoto textu si můžeme uvědomit, že Pán Ježíš stále přichází, stále je na cestě k nám – je nám proto stále přítomen. Všimněte si, že slova: „Hle král tvůj přichází k tobě…“ jsou řečena v přítomném čase. Ježíš přichází, kdykoliv a kdekoliv se shromáždíme v Jeho jménu. O tři kapitoly dříve můžeme číst: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“ Kdykoliv se shromáždíme ve jménu Otce, i Syna i Ducha svatého, přichází Kristus do našeho středu a je mezi námi.
Jeho příchod vzbuzuje v našich srdcích velikou radost, která se projevuje tím, že do jeho rukou svěříme své životy v jásavém vyznání: Hosanna, spas nás, zachraň nás! A že mu vzdáme chválu: Požehnaný jsi, Pane náš!
Text oddílu však brání tomu, abychom zůstali jen u této osobní odevzdanosti a osobních chvalách. Závěr chvalozpěvu „Hosanna na výsostech“ zasazuje naše osobní vyznání a náš chvalozpěv do širokých souvislostí andělů a nebes, do souvislostí, které můžeme označit jako kosmické. Naše spasení, které přináší přicházející Ježíš, není jen naším spasením osobním, nalezením „studnice bezpečnosti“ v Kristu, nýbrž je i spásou všeho stvoření. Kde církev skutečně žije z víry v přicházejícího Krista, tam se všechno stvoření proměňuje v nové.
V tomto vyznáni je však obsaženo ještě mnohem více. Ježíšovo přicházení je naplněním SZ proroctví, jak to připomíná 5. verš: „Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.“ To je skoro doslovná citace proroka Zachariáše, 9. kp. 9. verš. Matoušovi velice záleží na tom, aby si čtenáři, či posluchači jeho evangelia uvědomili, že se toto starozákonní proroctví naplňuje právě v Ježíši.
V přicházejícím Kristu se setkáváme s Bohem, který je věrný a který plní své sliby. Z těch prvních pěti veršů je patrné, že se v Ježíšově přicházení tajemně a skrytě naplňují Boží plány a Boží zaslíbení se světem. Tyto plány se však otevírají jen víře.
Naše vyznání „hosanna“ je přepisem původního ,,hoší anna“ tj. dej spásu, spas, pomoz. Nejde přitom o spasení nějaké nadsvětné povahy, spasení pro nebe, nebo jen spasení duše. Jde o spasení uprostřed dějin, o spasení, které se prosazuje v dějinách tak, že se naplňují Boží zaslíbení. Boží spasení se projevuje vítězstvím nad silami zla a zmaru. Jde o spasení, které Bůh ve svém přicházení uskutečňuje v čase a prostoru až do dnešního dne.
Usednutím na osla zahajuje Ježíš svůj triumfální vjezd do Jeruzaléma. Triumfální vjezd panovníka, to byla přehlídka jeho moci a bohatství. Když se starověký vladař vracel z vítězné vojenské výpravy, tak v jeho průvodu nechyběli, kromě kořisti, ani spoutaní a často oslepení zajatci. Bývaly to halasné průvody, při nichž se vyhlašovaly bohatýrské ctnosti panovníka. Byla to přehlídka moci, slávy a bohatství.
Všimněme si, v jakém protikladu k takovým průvodům je Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. Král, vladař, přijíždí místo na bujném oři na oslu. Lidé prostírají na cestu své pláště a házejí větve – to jsou nejprostší možné způsoby, jak vzdát králi chválu. Lidé se pro Ježíše vzdávají vlastních šatů – tedy něčeho velice osobního.
Král jde uprostřed svého lidu. Avšak - způsob Kristovy vlády a cesta k ní spočívá v ponížení, tichosti, utrpení a nepochopení. Ježíš je synem Davidovým, králem, právě proto, že je tichý, že přijíždí na oslátku, že bere na sebe kříž. Pochopit to může jen víra, která jej přijímá jako poníženého a trpícího Syna Božího a následuje jej na cestě lásky, oběti a ponížení.
Král tvůj tichý… Co znamená slovo tichý? Je to někdo, kde nemá žádná práva, podobně jako cizinci, sirotci, vdovy, hladoví, bez přístřeší, utlačovaní, bezmocní, lidé zkroušeného ducha… Tichý přes toto všechno volá k Hospodinu a chválí jeho jméno. Bůh před ním neskrývá svůj obličej, drží s ním a vysvobodí ho. Tichý je ten, kdo sebe a své problémy svěřuje Bohu a sám sebe neprosazuje mocí, násilím či propagandou. Významově blízký slovu tichý je pokorný. Takový je tedy náš Pán a Král. Dává nám příklad, jací máme být i my.
A jak reaguje na vjezd svého krále Jeruzalém? Zcela protikladně. Jeho vjezd připomíná hrůzu, která se jeruzalémských zmocnila při jeho narození. Když tehdy přijeli tři mudrci a ptali se na právě narozeného krále, znepokojil se Herodes a s ním celý Jeruzalém, jak se píše ve 2. kp. Matoušova evangelia. Jejich otázka: ,,Kdo je to?“ prozrazuje, že vůbec neporozuměli Božímu znamení. Bojí se příchodu Ježíše na to místo, kde chtějí oni sami zůstat pány.
V našem textu jsou krásně vykresleny dvě možné reakce lidí na Ježíšův příchod. Někteří jej vítají radostně a s ochotou ho následovat. Jiní mají z jeho příchodu strach. Bojí se, že jim bude příliš zasahovat do jejich života a plánů. Proto Ježíše odmítají. Do které skupiny se zařadíme my? Chceme Ježíše následovat, nebo si svůj život chceme řídit sami? Ježíš nás zve na cestu následování. Není to pouze cesta slávy, jak by se mohlo zdát z nadšeného vítání davů. Už za pár dní se změní v cestu kříže, na které ho opustí i ti nejvěrnější. Ježíšova cesta ale smrtí nekončí. My víme, že po ní následuje vzkříšení.