25Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“
26Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
27On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“
28Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
29Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“
30Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.
31Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.
32A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.
33Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem;
34přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.
35Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘
36Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
37Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“
„Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ ptá se zákoník Pána Ježíše. Ne, že by to nevěděl, ale proto, že chce Ježíše zkoušet. Proto mu Ježíš odpovídá také otázkou: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ A zákoník mu odpovídá. Určitě zpaměti, protože zákoníci, tedy znalci Zákona, ho znali „jako své boty“. Zákoníci v Izraeli, to byli jako dnes profesoři bohoslovecké fakulty. Proto také svou odpověď cituje jistě zpaměti. Ta jeho odpověď: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého srdce svého, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí“ a „miluj bližního jako sám sebe“ je kombinací dvou míst SZ – 5. M 6,5 a 3. M 19, 18b. tedy nic nového pod sluncem, nic, co by zákoník už předtím neznal. Však ho také Ježíš za jeho odpověď chválí – odpověděl jsi správně. Ale hned dodává: „To čiň a budeš živ.“ Tedy nestačí jen věci znát, ale také je uskutečňovat, podle poznaného i jednat.
A v tom je právě ten problém. Nejen u zákoníka, ale i u nás. Víme, co je správné, víme, jak bychom měli jednat, ale přesto to neděláme. Místo toho se vymlouváme, podobně, jako ten zákoník. „A kdo je můj bližní?“ Proto Ježíš vypráví své podobenství.
Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého…“ Na mnohahodinové cestě z Jeruzaléma do Jericha docházelo často k loupežím. Oloupený člověk byl zřejmě Žid, i když to z textu jasně nevyplývá. Nejdříve šel cestou kolem kněz a pak levita, to je chrámový služebník. Jak se zachovali? Kněz se mu raději obloukem vyhnul, kdežto levita přišel až k němu, ale stejně mu nepomohl. Důvodem, proč ho neošetřili, mohl být spěch za jinými úkoly. Třeba však i to, že dotekem s mrtvým člověkem se nechtěli kulticky znečistit – kdo ví, zda je ten člověk ještě živý?
Nyní však přichází na scénu Samařan, podle Bible kralické Samaritán. Teď vám budu asi opakovat, co už všichni dávno víte. Oblast Samaří ležela mezi Galileou na severu a judskem na jihu. Její obyvatelé byli potomky těch Židů, kteří nebyli odvlečeni do zajetí. Smísili se s pohanským obyvatelstvem. Když se vyhnanci vrátili zpět do Judska, tak se k nim Samařané chtěli připojit. Izraelci jim to však nedovolili. Proto si Samařané postavili svatyni na hoře Garizim, kde obětovali Bohu. Od Židů se liší také tím, že uznávají pouze pět knih Mojžíšových. V době Ježíšově jich bylo téměř tolik, co Židů. V dnešní době jich žije kolem hory Garizim pouhých 400. Farizeové a zákoníci Ježíšovy doby vůbec nepokládali Samařany za své bližní, byli to pro ně občané druhého řádu. Něco jako cikáni – Romové pro mnohé z nás dnes. Mezi Židy a Samařany panovalo hluboké nepřátelství. Židé se styku se Samařany vyhýbali, byli pro ně horší, než pohané.
Jak se tedy zachová příslušník národa, kterým Židé tak opovrhovali? Všimněte si, že popisu Samařanova milosrdenství věnuje podobenství téměř polovinu svého vyprávění – verš 33+34. Tento popis uvádí vše, co k milosrdenství patří: je odvážné a praktické, pohotově prokazuje nezbytnou první pomoc, věnuje potřebnému čas, neváhá přinášet finanční oběti a sloužit strádajícímu, pokud je třeba.
Všimněte si však jednoho detailu – Samařan udělal to, co mohl. Nebude však o zraněného pečovat celou dobu, ale předává jej hostinskému, aby se o něj postaral. Nebudou-li peníze stačit, doplatí, až se bude vracet. Jen pro zajímavost – Samařan zaplatil dost velkou částku – dva denáry. Přitom 1/12 denáru stačila na chléb pro jeden den. Samařan dělá ochotně to, co je v jeho silách. Na nás může číhat nebezpečí, že své síly přeceníme a budeme o někoho pečovat tak, až nás to bude ničit, nebo budou trpět naši nejbližší. Určitě máme pomáhat, ale je třeba znát i své hranice. Pomáhat radostně, ne s pocitem, že je to nad mé síly. To po nás Pán Ježíš jistě nechce. Tedy pozor na dvě nebezpečí – na jedné straně nevšímavost a lhostejnost, na druhé straně přílišná ochota, která nás může zničit.
Ježíš nás spolu se zákoníkem dovedl až k otázce: „Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním?“ Zákoník rozhodl správně: bližním je ten, kdo prokázal milosrdenství raněnému. Mohl tak odpovědět, protože poznal, že Boží milosrdenství přesahuje hranice Izraele, sahá za ně až do Samaří. Zákoník poznává, že bližním je ten, kdo přistupuje k druhým v nouzi s láskou, i když jde o cizince, či jinověrce. Otázkou není, kdo je a kdo není můj bližní, nýbrž zda se já stanu bližním každému, kdo to potřebuje. Když se zaposloucháme do Ježíšova podobenství, děje se s námi
podobně, jako se zákoníkem z našeho příběhu: mizí předsudky, nedůvěra a strach a my poznáváme, že smíme a máme být bližním každému, kdo potřebuje naši pomoc – ať je jakéhokoliv náboženství, národnosti či rasy. V takových lidech sloužíme Kristu.
Nejde však jen o poznání a správné rozhodnutí. Jde o čin: jdi a jednej také tak. Tedy – nevyhýbej se lidem v nouzi a v trápení, těm, kdo potřebují jakoukoliv pomoc. Nevyhýbej se ani těm, kdo se od tebe nějak odlišují – ať vírou, barvou pleti, nebo svými zvyky. Jdi a jednej tak, jak jednal milosrdný Samařan. Pán ti k tomu dá jistě vynalézavost, sílu i trpělivost. A přidá k tomu i radost z vykonané pomoci.
Amen